7. den   Předčasné finále

Start	Rif. Vallesinella
Cíl	Pieve di Ledro
Délka	80 km
Převýšení	1327 m

Ranní marmeládová snídaně s dva dny starými houskami působí po včerejších sýrošunkových hodech na La Baitě značně skrovně, zato při placení fasuji jako kompenzaci gratis jednadvacet textilních nášivek s emblémem chaty. Láďa si způsobuje hned při nasedání v nulové rychlosti krvavé zranění holeně a Dušan vyráží hledat cykloservis, kde by mu dali dohromady jeho podivně se chovající vidlici.

Obavy z orientačně náročného terénu se nenaplňují a lesním trailem brzy dosahujeme chaty Cascata di Mezzo u nádherných vodopádů. Následuje lesní stezka, kde konečně na vlastní oči spatřím vyhlášený Rosťův kousek - totiž kotrmelec s nohama v pedálech. Tuto technologii překonávání vysokých kořenů má zmáklou s jistotou eskymujícího kajakáře.

Čeká nás úsek, kde si přírodní scenérie podávají ruce. Nejprve pohled do údolí Val Brenta, pak pohádkové jezero Valagola a nakonec setkání na sedle Bregn de l'Ors (1836 mnm.), kam nás zavede třicetiprocentní tlačenice po horské louce s modříny. Ze sedla je nádherný výhled na celou jižní část masívu Brenty zatímco na západě se rýsují ledovce Adamella.

Mladší kusy ale přírodní krásy nezasytí a začínají remcat hlady. Jelikož široko daleko samozřejmě není žádná hospoda, nabízí se pojíst z vlastních zásob.

Na toto téma se zde odehrál zajímavý mezigenerační rozhovor:
Účastník: Mám hlad!!!
Vedoucí: Dej si Müsli tyčku.
Účastník: Ty mi už došly!!!
Vedoucí: A kolik jsi jich měl?
Účastník: Žádný!

Ze sedla po krátké vrstevnici následuje sjezd šotolinou, která přechází v údolí Val Stenico v úzkou asfaltku, což inspiruje některé bezmozky k závodění. Občas vyrazí ze zatáčky v protisměru auta, naštěstí andělé strážní mají zřejmě pod Brentou zrovna sraz, protože jinak si nedovedu vysvětlit skutečnost, že se všichni dostali živi a zdrávi o tisíc metrů níž na silnici vedoucí úbočím údolí Giudicarie Superiore. Odtud je to kousek do města Tione di Trento, kde hladová většina okupuje místní pizzerii na jižní výpadovce. Nehodlám obědvat skoro v nejnižším bodě etapy a prchám vzhůru směr Bondo. Kousek před sedlem nacházíme vcelku malebný hotýlek, kde nám po drobných komunikačních nedorozuměních servírují vynikající těstoviny a noky. Teda správně ňoky. Žádné noky tu prý nemají.

Jak lze chválit italskou kuchyni, pak řidiči náklaďáků jsou zde povětšinou hodně bezohlední. Sotva jsme po obědě vyjeli, začal naši čtyřčlennou skupinku na ne zrovna široké silnici předjíždět šílenec v okamžiku, kdy proti nám jelo jiné nákladní auto. Když viděl, že mu to nemůže vyjít, začal to jednoduše zavírat k pravému okraji, kde jsem už přilepen k vysokému obrubníku koloběžkoval pravou nohou po chodníku. Uf!

V následujícím sjezdu nás začne skrápět bouřka a na odbočku ve Storu, kam mě dotáhne nefalšovaný silniční balík dorážíme dosti mokří. Poslední dnešní stoupák vede nejprve canyoningovým údolím, které se v horní části otevře a v pozvolném klesání dojíždíme do cíle v městečku Pieve di Ledro, kde vcelku snadno najdeme hotel Garden. Zde se nás ujímají dvě typicky italské divoženky a vzápětí stíháme jejich alfu romeo, jíž nás vedou skrz město k velkému apartmánovému domu se zahradou, který naše cykloskupina bezezbytku zaplní.

Večeře je v hotelu až za dvě hodiny, takže se sprchujeme, sušíme věci a relaxujeme před zítřejší závěrečnou etapou. O půl sedmé zastavuje před domem kočár tažený koníkem. Panebože! Divoženky chtějí odvézt cyklisty do hotelu na večeři! Jelikož je ještě hodina času a většina je zaměstnána nejrůznější očistou, koník s uraženou povoznicí po chvíli odjíždí s prázdnou. Správná Taliánka se ale nedokáže nikdy zlobit dlouho a sotva se v pantoflích přišouráme do hotelové jídelny, servíruje nám zvesela nadprůměrné porce pokrmů i "una birra grande" či "mezzo litro vino rosso". O půl deváté přijíždí Dušan, jehož jsme celý den neviděli. Asi v pátém cykloservisu byl částečně úspěšný s opravou své vidlice, najezdil přes sto kilometrů a teď se marně snaží vysvětlit servírce, že chce opravdu DVĚ velká piva najednou a hned!