Okolo Dachsteinu 22.-24.9.2006

Start	Bad Mitterndorf
Cíl	Bad Mitterndorf
Délka	169 km
Převýšení	3128 m

Asi na tom globálním oteplování něco bude, když už je třetí rok po sobě tak krásné a dlouhé babí léto. Tedy naložit kola a vzhůru na Dachstein!

V pátek za rozednění vyrážím směr Dolní Dvořiště, tentokrát bez svého tradičního podzimního společníka Jardy, jenž hodlá strávit zimu s rodinou ve Státech, zato však se dvěma Alpskými nováčky - Petrem a Pavlem, kterým chceme s Tomem ukázat krásy podzimních rakouských hor.

Před startem v Bad Mitterndorfu se marně snažíme ve čtyřech zdolat celou bábovku, kterou dostal Péťa na cestu od maminky a poslední kousky nabízíme k ochutnání místním. Za překrásného počasí míjíme horské jezero Ödensee, kde se koncem září někteří odvážlivci nejen opalují, ale dokonce i koupou. V Bad Aussee nás trochu vystraší cedule hlásící, že v našem plánovaném směru je uzavřený most přes řeku i pro pěší a cyklisty. Raději neumíme německy a jedeme dál. Risk se vyplácí a provizorně podepřenou lávku zdoláme bez větších potíží. Osazenstvo, které ještě před chvílí bohorovně rozdávalo bábovky rakouským penzistům začíná remcat hlady. Hospodu se mi s úspěchem daří oddalovat a tak až kolem čtvrté odpolední kotvíme v útulném hostinci Saarsteinblick.

Po lehkém obědě pokračujeme dosti strmě vzhůru, brzy nás však čeká odměna za nastoupané metry. Překrásný lesní trailový úsek kořeněný lávkami z mokrých klád. Ty příčné děsně kloužou, zato do podélných báječně zapadá přední kolo. Na další stoupající štěrkovce nás s mohutným rachotem předjíždí usměvavá dívčina v teréňáku. O chvíli později ji nalézáme beznadějně zapadlou pravými koly v příkopu. Sotva se trochu popaseme na cizím neštěstí už Tomáš galantně radí a naviguje, potěšen skutečností, že ho konečně nějaká ženská poslouchá na slovo.

Odtud je to už jen pár kilometrů po vrstevnici do překrásně položeného a skoro prázdného horského hotelu Predigstuhl. Pokoje s výhledem na Dachstein, vana s teplou vodou, čtyřchodové menu k večeři a dobré pivo. Opravdu mě nenapadá nic, co by nám tu mohlo chybět.

Když první podzimní slunce ráno hladí svými paprsky bělostnou čepici Dachsteinského ledovce a načechraná vrstva mlhy se hluboko pod námi líně povaluje po Hallstattském jezeře, nedočkavě míříme k místnímu unikátu zvanému Ewige Wand. Středem této obrovské skalní stěny je totiž vytesána do skály cesta se dvěma tunely, sjízdná i pro kola. Zážitek vpravdě Dolomitský, ale tam by to bylo bez zábradlí...

Krásný sešup do Bad Goisern vede po trati Salzkammergut Mountainbike Trophy. Údolím Traunu a následně silnicí až na Pass Gschütt nás ale provází hukot aut a silných motorek. Když to blázen na litrovém BMW proti Vám klopí ve stopadesátce do zatáčky, není to hezký pocit...

Čeká nás vynikající lehký oběd v sedle a silniční desetikilometrový sjezd k řece Lammer. Zde své souputníky uklidňuji, neb nás čeká dnes už posledních dvacet kilometrů a po chvilce děsím sdělením, že to bude pořád do kopce. Na překrásně položenou horskou chatu Mahdalm (1536 mnm) dojíždíme dle plánu v pět odpoledne a tak si můžeme dosyta vychutnat nádherné výhledy na sluncem ozářené hory. Po večeři nám paní chatařka předvede, jak rychle a jednoduše lze z malého třílůžkového pokojíku udělat čtyřlůžák a pak už se jen snažím za neklidného převalování na matracích, poněkud plovoucích po zemi, neslyšet skrz prkenný strop bujaré halekání skupinky rakouských turistů oslavujících dole v jídelně příchod podzimu.

Vítr, který celou noc lomcoval chatou se do rána příliš neutišil, profukuje romantickou kadibudkou za chatou a je i trochu problém se zde se ctí zbavit použitých toaletních potřeb. Slibovaná silniční etapa začíná půlhodinovým pěším pochodem po uzoučké kravské stezce v jižním úbočí a pokračuje sjezdem do městečka Filzmoos. Zde potkáváme nekonečnou kolonu historických vozidel, kterým dominuje snad sto let stará fordka, jež s mohutnými výstřely cuká kopcem, aby pak přesně na vjezdu do mýta škytla navždy. Na náměstí vítá naši skupinu rázným pochodem místní dechovka, jejíž zvuk nás vyprovází po silnici směrem na Ramsau. Pod mohutnými jižními stěnami Dachsteinu to nádherně sviští po hladkém asfaltu a přichází i tradiční úsek rychlostních rekordů. Pozdní oběd dáváme až v Moosheimu a za dvě hodinky ještě zaslouženou pizzu v cíli, kde nás kromě plnoštíhlé servírky v Eselalmu vítá i naše opuštěná modrá dodávka.

Ještě pár foteček: