Dnešní datum: 15. 07. 2024   

 8. den   Kultovka na závěr

Vloženo: 01. 07. 2008

Start Pieve di Ledro
Cíl Riva del Garda
Délka 48 km
Převýšení 1353 m

 

Na snídani do hotelu přijíždíme v plné polní na kolech kolem osmé. Luxusní švédský stůl a blízké jezero Ledro zavání rozvleklým startem, proto v půl deváté razím sám první zpátky údolím, kterým jsme včera přijeli. Za městečkem Tiarno di sopra nacházím nenápadnou zkratku, která mě ve strmém stoupání s betonovým povrchem dovede do první serpentiny asfaltky na Tremalzo. Lepší podmínky pro výjezd o tisíc metrů výš si nemohu přát. Skoro celá silnice vede v lese, vzduch je po včerejších bouřkách čistý a slunce ještě nepálí. Nahoře na chatě Garda jsem za necelé dvě hoďky a jako první dnešní návštěvník dávám zaslouženou polévku a pivo. Postupně přijíždějí další členové našeho cyklospolku, ale také hromady motorkářů a zákazníci Bikeshuttle servisu, jež sem vyváží zájemce s koly až z Rivy. Pauza je dlouhá, některé skupinky totiž netrefily správnou odbočku z údolí a rvaly to nahoru po turistické pěšině 416. K všeobecnému zděšení sem přijíždí z druhé strany i borec na jednokolce.

Pokračujeme dál ve stoupání až k tunelu, za nímž se otevírá fascinující pohled na bujnou vegetací porostlou skalnatou krajinu jíž jako nitka prochází stará válečná silnička, mizící v serpentinách hluboko pod námi. Povrch z hrubé šotoliny je hojně posetý kameny a o jediný vyježděný proužek se často přetahujeme se stoupajícími cyklisty. Osobně mi připadá náš směr daleko praktičtější.

Na sedle Passo Nota (1240 mnm.) se občerstvujeme za občasného rachotu vystavených děl, ve kterých pro připomenutí válečných událostí místní chatař odpaluje petardy. Široká cesta pokračuje zvlněným terénem přes Passo Bestana na Roccolo di Nembra. Odtud jedeme místy mírně exponovanou stezkou s překrásnými výhledy na jezero Garda až na Passo Rocchetta (1158 mnm.). Zde je třeba si za závorou vybrat prostřední, nejméně sympatickou cestu, spíše strmé koryto vysypané kamením. Dohánějí nás dva Němci, které šibal Rosťa hned hecuje do sjezdu - "Normal!", "Perfekt trail!". Oba Germáni, jejichž neskutečně zahnuté nosy vnucují představu, že nějaký ten kamenný žlab už v kotrmelcích sjeli se nechtějí nechat zahanbit a opatrně smykují dolů. Zakrátko to ovšem vzdávají a závistivě pozorují Rosťu, který rychlým a čistým sjezdem hájí naše barvy.

Ostatní z naší skupinky větší část až k Malga Palaer (946 mnm.) spíše svádějí. Odtud už vede štěrkovka až do fantasticky položené vesnice Pregasina, kterou kdysi odvážně vystavěli pět set metrů nad jezerem Garda. Do vsi vede asfaltka, ze které před tunelem odbočuje známá Via del Ponale, cesta vyrubaná ve strmých skalách vysoko nad jezerem, která nás mnoha tunely a galeriemi dovede až do cíle v Rivě del Garda. Zvolna projíždíme po břehu a ohlížíme se po nějaké pěkné pláži, kde bychom mohli svlažit naše zmožená těla. Vody jezera ze mě smývají kromě potu i poslední zbytky nervozity spojené s pořádáním této rok od roku mamutější akce...

Po vydatné koupeli odjíždíme do Jugendherbergu Ostello Benacus, kde se po rychlém vyřízení formalit a převleku šikujeme k závěrečné slavnostní večeři. Před pizzerií Mediterraneo nám ze sedmi stolů narychlo budují slavnostní tabuli a kuchař u pece začíná mít napilno. Brzy si zvykáme i na jednu překvapující skutečnost, totiž že nám těsně za zády občas přejede nejen auto, ale i vláček s turisty. Hlavně se nehoupat na židli...

Po večeři se ještě poflakujeme ve skupinkách po městě, náruživí fanoušci usedají k všudypřítomným projekcím fotbalových přenosů z Eura 2008 a o půlnoci dojde i na koupel naháčů v jezeře.

Povedený závěr...





Autor: guru | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek