Dnešní datum: 27. 07. 2024   

 3.den Okolo dolomitských třítisícovek

Vloženo: 04. 07. 2007

Start Lago Federa
Cíl Passo Valles
Délka 50 km
Převýšení 1773 m

 

S vycházejícím sluncem se vrcholky okolních štítů obalují chomáčky mraků a po vydatné snídani se vydáváme po cestě 434 stoupající stezkou na sedlo Ambrizzola. Terén je místy technicky náročný a tak většina volí cyklistickou modifikaci indiánského kroku - tedy kousek pěšky, kousek na kole atd... Skalní bikeři odvážně drtí i drsné úseky do chvíle než Jarouš, kterému uvízla noha v kufru hodí dva kotrmelce i s kolem po zádech ve strmém kamení. Jakoby nic vstává a pokračuje před zraky oněmělých nováčků dále až do sedla, kam postupně dorazí celá výprava, dnes vzácně pospolu. Pokračujeme stále po kamenité stezce na sedlo Col Duro, kde kóta 2297 mnm. je zároveň nejvyšším bodem celého týdne. Následují hezké trailové sjezdy po cestách 436, 458 a 437. Kamení postupně mizí, přibývá travnatých úseků, s nimi i pastvin a tak není divu, že se občas části bicyklů obalují tím, co ještě včera bylo trávou... Smůla se dnes Jarouše drží vytrvale a tak ještě než dojedeme k první občerstvovací stanici Citta di Fiume, stíhá další dva pády a jeden defekt. Sotva usedneme na terasu před hospodou, grandiózní třítisícovka Monte Pelmo tyčící se přímo před námi konečně odhalí svůj doposud v mracích ukrytý vrchol, okrášlený zbytky ledovce.

Na silnici pod chatou se dělíme. Jarouš s Mírou a Kubáčem si střihnou parádní silniční sedlo Giau a přes Cortinu se vrátí na start pro doprovodné vozidlo. Hlavní skupina se vydává přes sedlo Staulanza do lyžařské oblasti Civetta. Pár metrů pod vrcholem nás opouštějí Lhoťák s Fredem, kterým se zajídá sklon a charakter trailového úseku. Samostatně pak spíše pěšky sestupují po černé sjezdovce o několik set metrů níže na silnici. Ostatní pokračujeme po orientačně značně náročném tzv. Alleghe trailu a na dvou kilometrech střídáme sjezdovku, lesní kamenitý úvoz, vrstevnicovou jehliční stezku a průjezd kopřivovou loukou, kam letos ještě nevstoupila lidská noha. Na mapě značená stavení nevidno, objevujeme je až přímým nárazem do kopřivami zarostlé kamenné zídky. Obyvatelé osadu opustili určitě před mnoha lety. Naštěstí je to už jen kousek na asfaltku, která nás v serpentinách zavede až do lyžařského centra Alleghe, ležícího u stejnojmenného jezera v nadmořské výšce 980 metrů. Překvapivě zjišťujeme, že většina hospod je zavřená a v té jediné otevřené není volného místečka. U dolní stanice lanovky naštěstí objevujeme skrytý hotel, který majitel rychle nestačil zavřít, a tak musí chtě nechtě uvařit ještě šestnáct obědů. Důrazně jsme ale upozorněni, že o půl třetí se už opravdu zavírá. Zvyk, se kterým se setkáme později o pár set kilometrů jižněji tady v horách působí poněkud nepatřičně.

I když náš dnešní cíl je až ve výšce 2031 mnm, musíme si naklesat ještě dvě stovky do Cencegine. Na hlavní levobřežní silnici je docela provoz a italští řidiči rozhodně nepatří mezi gentlemany. Cyklisto, máš svůj půl metr od krajnice a basta. Skupinka, která utekla na starou silnici na druhém břehu je zase za jednou zatáčkou šokována v místě, kde je vozovka kompletně utržená a je třeba značně exponovaně překonat v suťovém kuželu pár desítek metrů s kolem na rameni. Přichází úsek na který se rozhodně netěším. Dvanáct set výškových metrů stoupání po asfaltce, kde přeci jen jezdí auta a hlavně všudypřítomní motorkáři. V sezóně tu musí být peklo. Slunce pálí, voda dochází, výška přibývá jen zvolna. Ve Falcade je kromě kostelíka s neuvěřitelnou zvonicí též fontánka, kde se radostně šplícháme a především doplňujeme vodu. Část provozu po chvíli odvede hlavní silnice na Passo Pelegrino, ale cíl je stále daleko. Naštěstí se zatahuje a když zuboženému tělu pošlu ještě pytlík piškotů, je schopno se vysápat až na sedlo k chatě Valles, kde máme zamluven nocleh a na jehož prahu se líně povaluje největší bernardýn, jakého jsem kdy viděl. Je to určitě zasloužilý pes, protože se vyskytuje i na mnoha fotografiích a obrazech, zdobících stěny chaty. Skoro bych měl říci hotýlku, protože pokojíky jsou opravdu pěkné a podávaná večeře patří k těm bohatším. Kolem osmé doráží i doprovodná dodávka a jsme kompletní.





Autor: guru | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek