Dnešní datum: 30. 01. 2023   

 2.den Ve stráních nad Cortinou

Vloženo: 03. 07. 2007

Start Dürrensteinhütte
Cíl Lago Federa
Délka 42 km
Převýšení 1388 m

 

Překrásné ráno mi kalí dvě pochmurná zjištění. Jednak vytékající olej z levé nohy mé přední vidlice (čtrnáct dní před odjezdem byla s touto závadou v servisu) a za druhé kmitající expoziční automatika na kameře (tři týdny před odjezdem byla v servisu s jinou závadou). Naštěstí Míra zcela mimořádně vzal s sebou kameru letos také a ochotně mi ji přenechává.

Z chaty se část výpravy vydává nahoru na doporučený vrchol Strudelkopf (2308 mnm.) s panoramatickým výhledem na všechny světové strany, Ti kteří šetří silami se spouštějí na údolní asfaltku po klasické štěrkovce, milovníci trialových pasáží vyráží na pěší stezku č. 18 s příznačným názvem Knappenfuss. Obě varianty ústí na údolní silnici č. 51. Zde se peloton doslova rozprchne všemi možnými směry. Většinu zláká Davidova varianta nabízející možnost sjet si olympijskou sjezdovku na sedlo Tre Croci. (někteří nadšenci v tu chvíli ještě netuší, že napřed budou muset vyšlápnout po sakra strmé štěrkovce poctivých šest set výškových metrů). Suška po včerejším výkonu volí s Fredem trasu s optimalizovaným převýšením, která vede po bývalé železniční trati spojující Toblach s Cortinou. Kromě kolejnic samých zde najdete vše, co k železnici patří - tunely, mosty i strážní domky.

Na plánovaný zlatý hřeb dnešní etapy, lehkou feratu G. Barbara u vodopádů Fanes dorážíme tak pouze ve čtyřech. Samozřejmě bez kol skotačíme po stezkách nad srázy, po kterých stéká voda padající odkudsi z výšin. Ocelové lano dodává jistoty, ale nad strmým dvacetimetrovým skalním výšvihem nám s Tomášem dochází morál. Jarda jakoby nic (on Vám skoro všechno dělá "jakoby nic"...) hopká v tretrách s kuframa po kramlích dolů a mizí následován Mirkem kdesi pod vodopádem. Vracíme se ke kolům a pouze ve dvou pokračujeme na Passo Posporcora. Odtud pak po fantastické a dobře sjízdné (opravdové) vrstevnici můžeme obdivovat horské skupiny Cristallo a Sorapiss a posléze i bezmála letecký pohled na Cortinu d' Ampezzo. Na jedné křižovatce potkáváme Danoňáky a společně dlouho hledáme ve stráních pod Tofanou nějakou otevřenou hospodu. Je však před sezónou, navíc vše je zde zaměřeno spíše na zimu. Psychická odolnost skupiny je však cca o řád menší než jejich vynikající fyzický fond, takže po sotva čtvrthodinovém tlačení strmou rozměklou sjezdovkou se chlapci opět odpojují a mizí kamsi dolů do Cortiny. Lesní mokrá stezka č. 406 nás s Tomášem dovede ještě ke dvěma zavřeným chatám a tak dáváme pouze záchranné pivo v hotelu Pocol u silnice na Passo Falzarego. Duní tu desítky motorek a tak rychle prcháme směrem na Passo Giau. Cesta 430, která záhy ze silnice odbočuje, je sice kreslena tlustou plnou čarou, ale nejprve je problém ji vůbec za svodidlem v trávě najít a posléze s kolem na ramenou z ní nespadnout do lesního údolíčka. To nás dovede až k nádhernému osaměle ležícímu jezírku Lago Aial, na jehož břehu necházíme otevřenou hospůdku se zahrádkou přímo na jezerním molu. Při konzumaci špaget pak můžeme obdivovat hejna pstruhů prohánějících se nám na dosah ruky v krystalicky čisté vodě. Po chvíli dojíždějí ještě další členové naší výpravy a po romantické přestávce se vrháme na posledních šest set výškových metrů dnešního stoupání. Zpočátku jsou to vcelku příjemné lesní seprpentiny, v závěru pak místy i třicetiprocentní šotolinový krpál, kde nás (jakoby nic) předjíždí Jarouš s Mirkem. Chata je tradičně nádherná, navíc na fantastickém místě u jezera, na jehož druhém břehu se tyčí východní stěna Croda da Lago, hojně navštěvovaná horolezci. Fotografové tu tak dlouho čekají na to správné slunce, až všechny okolní kopce zahalí hustá oblaka a všichni se raději hrnou dovnitř na večeři. Debata se točí okolo dnešních mnoha variant, obdiv sklízí duo Fred+Suška, kteří dobyli chaty od severu dozajista cyklistickým prvovýstupem po strmé stezce 434, určené spíše pro zdatné pěší turisty. Při jídle si postupně osvojujeme nejdůležitější italské obraty, např. "Uno litro vino rosso" či "birra grande". Bohužel s pivem je to tu jako s kafem. I to největší je jen o malinko větší než naše malé...

V chatě kupodivu nefunguje sprcha (možná ji před naši monstrtlupou zavřeli...) a tak očista probíhá pouze v korýtku a umyvadle, které je z provozních důvodů povýšeno na bidet. Předspánkovou přípravu si ještě zpestřuji vytíráním litru vyteklého ionťáku na podlaze pokojíku a sušením všech postižených věcí v batohu.





Autor: guru | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek