6.den Přes náhorní planinu Seiseralm

Start	Plattkofelhütte
Cíl	Schlüterhütte
Délka	57 km
Převýšení	2098 m

Ráno platím milé paní domácí nejlepší a zároveň nejlevnější ubytování s polopenzí za celý týden (führer geht gratis...), zatímco jazykově zdatnější kolegové konverzují před chatou s roztomilou paní tchýní. Hned po startu nás čeká překrásný trail úbočím na Passo Duron (2168 mnm). Je téměř celý sjízdný, nepočítaje překážky ve formě kravského kaliště u napajedla a tří černobílých dojnic, které nehodlají cyklistům uvolnit uzoučkou stezku. Jirka si zahraje na honáka, hrne před sebou trojčlenné stádečko krav a za sebou, jak kdosi vtipně poznamenal, táhne velké stádo volů...Zdeněček svoji razantní jízdou trhá drát v zadním kole a shání se po centrklíči. Všeuměl Jarouš vrací za pomoci svého náčiní kolo do normálu, přesto již tak řídký výplet plochými dráty nepůsobí příliš důvěryhodně.

Ze sedla se Jirka s Láďou vrhají nejkratší cestou do St. Ulrichu zakoupit nové brzdové destičky (v horách to rychle ubývá...) a zbytek krouží po nádherné planině SeiserAlm. Snažím se ukázat ostatním místo na protilehlém hřebeni, kde bychom mohli obědvat. Vzdušnou čarou je to slabých patnáct kilometrů, ale to údolí mezi oběma hřebeny je přes kilometr hluboké. Po nádherném sjezdu je nálada ve skupině nahlodána oportunistickým návrhem navštívit místní Pizzerii, na jmenovaný hřeben vyjet lanovkou a ušetřit si tak tisíc výškových metrů stoupání. Na plánovanou zelenou trasu se vydávají jen sportovci Jarouš, Míra a Kubáč, následováni skupinkou dříčů (Jožo, Vašek a Tomáš) za nimi pak funím já - srdcař (kardiak?). Cesta je navigačně složitá, takže jsem jako majitel podrobné mapy ve výhodně a zbytek na mě většinou počká na nejasném rozcestí. Stoupáme čtyři sta výškových metrů po úzké asfaltce, pět set po štěrkovce, kde obratným manévrem míjíme jedinou hospodu skrytou v hustém lese a ocitáme se posledních dvě stě výškových metrů pod vrcholem. Chlapcům dochází, že pochod morénovým svahem, na který jsem ukazoval již z údolí, nebyl míněn žertem a postupně se všichni vydáváme s koly na ramenou po strmém vpravdě tatranském chodníku vzhůru. Vaškovi došla voda a je mrzutý. Tlačím do sebe pytlík piškotů a zapíjím posledními hlty z Camelbaku. V nejprudších místech jsou ploché kameny tvořící cestu poškrábány, těžko říci zda hroty maček či cyklistickými kufry. Dochází veselá esemeska od Lanovkářů, kteří se obratným manévrem za pomoci techniky dostali před nás a již nastupují na závěrečný úsek k chatě Schlüterhütte. Musím si na chvíli odpočinout, kolo je však třeba zabrzdit oběma brzdama, jinak se nezadržitelně sune zpátky do údolí. Snad alespoň Jožo tatranec si tu bude připadat jako doma...

Nahoře u kapličky je krásný výhled, nikdo však moc nemluví a tak spěcháme po nádherném hřebínku do chaty Saltner Schwaige na pozdní oběd, či spíše svačinu, neb kromě piva zde mají akorát chléb, sýr a špek (a zelené kozy). I další úsek po úbočí s nádherným výhledem je odměnou za nastoupané metry. Od chaty Brogles začíná proslulá Adolf-Munkel-Weg, šestikilometrový úsek cesty spíše pro pěší, tak z padesáti procent jetelná stezka pod strmými stěnami Geislergruppe, známými z titulních stran kalendářů. Je tu hezky, akorát to kolo je občas jaksi navíc. Klopýtaje po kořenech mi dochází pravý význam slova cykloturistika - dolů cyklo nahoru turistika. Konečně jsme na štěrkovce, ze které je již vidět chata Schlüterhütte, náš dnešní domov. Je třeba ale ještě pořádně zaklonit hlavu...

Od Gampenalmu už šlapou jen Jarda s Mírou a z chaty nás esemeskami popohání lanovkář Honza, který to již od paní vedoucí schytal za pozdní příjezd. Dobře mu tak, nemá jezdit lanovkou. Vysvětluje jí, že zbytek skupiny je již na dohled, což při daném sklonu a únavě znamená ještě dobrou hodinku než se většina propocených a znavených (cyklo)turistů doplazí k chatě. Hned v předsíni je nám personálem nabídnuta velká bedna na sušení věcí. Asi nechtějí, abychom jim zasmradili celý barák. Když se osprchujeme a shromáždíme k večeři, dorážejí i téeska Láďa s Jirkou doplněni Zdeněčkem, který silničním objezdem celého hřebene šetří svůj poraněný výplet. Poslední večer na horách se po tradičním čtyřchodovém menu, na které si již zvolna zvykám, protáhne dlouho do noci.

Autor: guru | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |