4.den Z údolí Saalachu až na střechu Alp

Start	Lofer
Cíl	Torrener Joch
Délka	55 km
Stoupání	2082 m
Klesání	974 m

Ráno jsem první na nohou, starostlivě protáčím svoji kazetu a v duchu počítám kuličky. Ještě štěstí, že mám od Kvasni zbrusu nové zapletené kolo. Měním kus za kus a provádím kompletní očistu celého byciklu. Pračka řetězu vyvolává na Tomášově tváři nejprve úsměv, jenž je však záhy vystřídán pokornou žádostí o její zapůjčení. Skoro všichni v předtuše dnešních stoupáků čistí a mažou svá kola, takže odjezd se posouvá až na jedenáctou. V noci Lhoťák potkává v kempu svého kámoše Míru Janoucha, jemuž vystavil stopku pro ježdění na kole plicní lékař. To mu však nezabrání rozšířit sekci vrchařů extrémistů pro část dnešního dne. Vládíkova nervozita pramenící z toho, že zanechal své Mondeo v Mittenwaldu na parkovišti se zákazem stání v noci dnes dostoupila vrcholu a společně s Fredem se vydávají dalším autem na celodenní výlet na start našeho putování.

První kilometry dnes vedou v podstatě po rovině proti proudu Saalachu. Nové zadní kolo křtím stupidní chybou při naskočení na obrubník a duši, které ujela necelé dva kilometry měním za novou. Ještě před prvním stoupákem hlásí nulu na manometru i Suška. To nám to dnes pěkně začíná...

Stoupání na Hirschbichl (1176 m.n.m.) nepatří k nejhorším. Několikrát se alespoň na pár desítek metrů zmírní a dá odpočinout znaveným nohám. V poslední třetině jsou ale dvě pěkné stojky a dnes poprvé vidím na vlastní oči dopravní značku Stoupání třicet procent. Na sedle dáváme oběd a samozřejmě pivko.

Po sjezdu k jezeru Hintersee se Lhoťák vrací s Mírou Janouchem okruhem do Loferu pro auto, což se mu stane osudným, neb ten chlápek po zápalu plic ho totálně utaví. Ostatní ztrácíme veškerou dnešní nastoupanou výšku ve sjezdu do Berchtesgadenu (550 m.n.m.). Je tu docela provoz a cyklostezka co chvíli křižuje silnici. Silničář Láďa se vrhá přímo před projíždějící motorku. Řidič je naštěstí ve střehu a tak se vše řeší jen troubením a gestikulací. Říčka Ramsauer Ache vypadá zpočátku sjízdně, před městem však číhá několik zrádných stupňů s mohutnými válci.

V Berchtesgadenu poprvé trochu kufrujeme na místě, kde se stékají dvě řeky a přes soutok tu vedou tři mosty. Nakonec se podaří najít správnou cestu resp. silnici na Hinterbrand (1170 m.n.m). Proti všemu očekávání sem smějí i auta, naštěstí jich jezdí pomálu. Pro mě je tohle stoupání asi nejhorší na celé akci. Strmý patnáctiprocentní asfalt na pěti kilometrech nepovolí ani na chviličku a to nás nahoře ještě čeká skoro sedmset výškových metrů do sedla Torrener Joch. Lhoťák ještě s autem nedorazil a tak se posilňujeme další nudlovou polévkou v hospodě pod parkovištěm. V šest je Mercedes tady a všichni horečně balí věci, které potřebujeme k noclehu na horské chatě Carl von Stahlhaus. Znavený Lhoťák se ujímá funkce řidiče a oklikou odjíždí bivakovat na druhou stranu hřebene do Gollingu, kam bychom měli dojet zítra v poledne.

Kvapně vyrážíme směrem na Königsbachalm a s překvapením zjišťuju, že to nebude úplně po vrstevnici, jak to vypadalo na mapě. K dřevěnému hostinci a statku dorážíme ještě všichni v sedlech. Odtud je však sklon už takový, že většina volí pěší či střídavou taktiku. Pouze Míra s Jardou se hecují a posledních dnešních šestset výškových metrů vyjedou až nahoru. Stoupáme nádhernou přírodou a když se objeví na obzoru chata, Jirka s Tomášem ještě nacházejí síly ke spurtu na ceduli Land Salzburg. Přímo kolem chaty Carl von Stahlhaus vede totiž hranice mezi německým výběžkem a Rakouskem.

Objednanou večeři stíháme akorát a po příjemné sprše dochází i na zhodnocení dnešního dne. Čerstvá posila Vladim zastoupil vrchního a skvěle posílal skleničky posilujících nápojů přes dlouhý stůl.