![]() |
![]() |
![]() |
Start | Mittenwald |
![]() |
![]() |
Cíl | Mittenwald | ||
Délka | 93 km | ||
Stoupání | 1216 m | ||
Klesání | 1216 m |
Poslední dny před plánovaným odjezdem se neustále stresuju sledováním všech možných serverů s předovědí počasí, které se vzácně shodují v jediném: v sobotu 19.6. večer začne v celých Alpách vydatně pršet. Úvahy o možném posunutí odjezdu zaplaším vzpomínkou na hledání společného termínu pro jedenáct zaměstnaných chlapů...
V
sobotu, téměř v pravé poledne vyjíždíme z Kamenice a Prahy dvěma vozy za
příjemného jarního počasí směr Mittenwald. Za Mnichovem je jasné,
že všechny meteorologické prognózy vycházejí do puntíku. Na nebi deka a všude
plno vody. Kempný v Isarhornu hlásí, že nad 1500 metrů sněží. Hezký začátek
léta. Sledujeme tedy alespoň famózní obrat našich fotbalistů v utkání s
Holanďany a jdeme brzy na kutě s nadějí, že ráno bude líp. Není. Lelkování a
konzumace různých dobrot nám vydrží celé dopoledne. Ve dvanáct se definitivně
rozhodujeme nevyrazit na plánovanou první etapu, jejíž nejvyšší bod je přes 1800
m.n.m a posunout celý program o den. Tři sportovně ladění jedinci hodlají
odstartovat po obědě na okruh kolem Zugspitze. Neuváženě se k nim přidávám.
Jako
zázrakem asi po půl hodině přestává pršet, míjíme překrásná jezera Lautersee a
Ferchensee a po chvíli i zámek Elmau. Po pěkném sešupu podél potoka přijíždíme
na horní konec soutěsky, jíž si razí cestu mezi kolmými skalními stěnami říčka
Partnach. Stezka vytesaná do skály nám dává na každé straně řídítek tak pět až
deset centimetrů a setkání s chodci v protisměru často vyúsťuje v komické
scénky. Na dolním konci soutěsky plné hřmící vody nás čeká ještě hlavolam v
podobě kovového ježka ve vstupním turniketu, kterým po chvíli procpáváme naše
kola.
Pokladní nám nejprve pořádně vynadá (s koly se do soutěsky pochopitelně
nesmí) a následně zachmuřeně inkasuje po dvou Eurech za kus. Cestu z Garmische
proti proudu Loisachu nám opět skrápí déšť, moje nová cyklovýbava,
kterou jsem pod tíhou meteorologických předpovědí zakoupil z větší části v pátek
před odjezdem však
překvapivě odolává. Opovrhnu poslední možností zkrátit si dnešní úvod a vrátit
se odtud do kempu po silnici, čímž si zadělám na tři malé osobáčky. Horká
polévka v útulné hospůdce v Griesenu působí blahodárně na naše zvlhlá těla a
plni energie se vydáváme směrem na Ehrwald. Zde nás čeká největší dnešní stoupák
pod lyžařskou lanovkou na EhrwalderAlm. Na strmé lesní asfaltce mám první
letošní defekt a k horní stanici dorážíme již opět za vytrvalého deště. Ještě
posledních sto výškových metrů a jsme na nejvyšším bodě dnešního neplánovaného
prologu (1597 m.n.m.). Teploměr ukazuje čtyři stupně nad
nulou. Výhled západním směrem však dává naději na zlepšení počasí, tím spíš, že
už snad ani hůř být nemůže. Každý navléká všechny vrstvy co má, neboť nás čeká
pětadvacetikilometrový sešup do údolí Leutasch.
Záhy musím zastavit, jelikož přestávám cítit prsty na rukou a nemůžu skoro brzdit. Mé zimní rukavice totiž odpočívají dole v kempu. Jarda mi bez okolků nabízí své. Ještě, že má člověk hodné kamarády... Sjezd je fantastický, do Mittenwaldu přijíždíme se soumrakem a našimi svršky zaplníme skoro celou sušárnu. Po mnohahodinové studené sprše je ta horká přímo nekonečná lábuž.
Zjišťujeme, že ostatní kluci se taky nechali zlákat na menší okruh kolem Elmau a všichni věříme, že zítra už nás počasí nechá na pokoji. Pozdě večer ještě doráží z Prahy Jirka s Láďou a jsme (téměř) kompletní.