5.den  Přes hřeben Schladminger Tauern k řece Mur

Start	Dachstein
Cíl	Tamsweg
Délka	67 km
Převýšení	1378 m

Noc byla dlouhá. V matratzenlágru pro dvanáct se nás celkem v pohodě napáskovalo o polovinu více. Pravda, někteří již neměli pod sebou matraci, ale jen pravý ručně tkaný koberec, zato však o své místo v průběhu noci nepřišli. To se totiž stalo téměř každému, kdo musel na záchod. Po návratu byl již totiž prostor, který si večer vydobyl beznadějně vyplněn těly spících kamarádů a nezbylo než se položit na holou podlahu, či vyčkat až to některý prostatik nevydrží o na chvíli si odskočí. Relativní spánkové nepohodlí však bohatě vyvážila celková romantika a vynikající hostitelé.

Když v osm scházím po strmých schůdcích z půdy, s radostí shledávám, že dívky již zatopily a nachystaly královskou snídani včetně domácího ručně stloukaného másla a dvou druhů přímo na almu vyrobených sýrů. Ranní hygiena probíhá opět v korýtku mezi kravami a s potěšením zjišťuji, že atmosféra místa otupuje i mé známé obavy z velkých zvířat. Ještě nezbytné foto a krátce po deváté vyjíždíme na sousední Mahdalm, odkud pokračujeme jedenapůlkilometrovým pěším úsekem po kravské stezce na Sulzkaralm. Není to sice patnáct minut, jak se mi snažily včera namluvit naše hostitelky, ale za půl hoďky jsme na místě, odkud nás čeká dlouhý a krásný sešup do údolí. V ostré vracečce odbočuje doleva nadějně vypadající stezka slibující pěkný trailový zážitek. Dělíme se, část zlákala zdánlivě pohodlnější možnost po serpentinové štěrkovce a část vyráží do terénu. Překonáme dvě koryta potoka se zbytky lavin a pak už jen svištíme travnatou stezkou měnící se v cestu až na Kirchgashütte, kde si s překrásným výhledem na Gosaukamm vychutnáváme první dnešní pivo. Pivo chladí a vědomí hřeje pomyšlení, že jsme si ušetřili dvěstě metrů stoupání, které čeká naši druhou skupinu. To ještě netušíme, že Béčko využije první možnosti a zbloudí, čímž si přidá další tři stovky. V údolním městečku Filzmoos, kde je sraz si krátíme čekání psaním pohledu Lhoťákovi, který tu s náma letos bohužel není a konzumací energeticky bohatých potravin. Shledáváme se s Béčkem, loučíme se s Martinem, Vladimem a Tomášem, kteří se již dnes vracejí domů a v nastalé euforii strhává naše extrémní skupina na nejasném rozcestí peloton opět špatným směrem. Člověk nemůže být všude. Rezignovaně s věrnými kusy dojíždíme do Mandlingu, kde nás přímo na návsi vítá překrásný bazén k našemu překvapení veřejně a zdarma přístupný. Nadšeně se vrháme do vody (je opět kolem třiceti stupňů) a jen těžko si lze představit lepší místi pro čekání na zbloudilé ovečky.

S ohledem na vedro a dnešní neplánované horské přídavky se rozhoduji pro objízdnou trasu a do vesničky Forstau vyrážíme již všichni společně po silnici. Čeká nás dvanáctikilometrové stoupání na VögeiAlm, kde je v plánu oběd. Na místo dorážíme postupně a dáváme tradiční pivko, Kasperknödlsuppe a štrúdl. Tomášova objednávka přichází pozdě a od vrchního se mu dostává pouze odpovědi „Štrúdl ist aus!". Tak smutné psí oči se hned tak nevidí. Strmý stoupák na Oberhütte v tom vedru, které panuje šlapou jen Ti nejzdatnější, ostatní volí pěší nebo střídavou techniku. Dřevěná horská chata u jezera má fantastickou atmosféru a výborné pivo. S potěšením zjišťujeme, že typické šlachovité zarostlé horaly vystřídaly ve funkcích chatařů usměvavé mladé dívky. Padají dokonce návrhy pro dnešek už dál nejezdit a přenocovat na místě. Myšlenka se naštěstí neujímá a po chvíli odpočinku se již všichni vrháme poměrně extrémním horským terénem do údolí Weisspriachtal. Jirka se odvážně pouští do hopsání po strmých kamenech, aby po chvíli předvedl nádhherný přemet i s kolem do okolního borůvčí. Jak je u něj zvykem nevyčkal až si nachystám kameru. Většina prvních tři sta výškových metrů střídá opatrnou jízdu s tlačením (resp. bržděním), pouze Míra povětšinou sviští závratnou rychlostí po hřbetech obrovských kamenů. Asi ho to baví, protože vždy než se ostatní překodrcají přes nějaký úsek, stihne se ještě vrátit pro Míšino kolo a dát si ho ještě jednou. Ostatní však spíše s úlevou vítají údolní štěrkovku, která nás v serpentinách podél překrásného potoka Weisspriach dovede až do údolí Taurachu, na jehož březích pak u městečka Tamsweg nacházíme náš dnešní kemp.