4.den Od Kamenného moře na Dachstein

Start	Maria Alm
Cíl	LoseggAlm
Délka	72 km
Převýšení	1896 m

Letmý pohled z okna už v půl osmé ráno dává tušit další horký den. Vydatně posnídáme v útulné jídelně ve společnosti rakouských penzistů a neradi opouštíme útulný pension Auhof. Jako obvykle Sušáci s Fredem vyrážejí napřed. Hlavní skupina dle plánu opouští v Bachwinklu silnici a drápe se navigačně náročným úbočím vzhůru. V lese je ještě snesitelný chládek a tak do prvního sedla Filzensattel, kde se lesní cesta spojuje se silnicí dojíždíme v relativní pohodě. Ve snaze vyhnout se výškovému zhoupnutí přes vesničku Dienten mírně kufrujeme zahnáni orientačními tabulemi slibujícími hostinec až kamsi hluboko do potoka. V dalším, už silničním stoupání nás sluníčko již vydatně vypéká, proto se ze sedla Dientensattel s radostí vrháme do nejdelšího sjezdu na trase směrem na Bischofshofen. Silnice jako stvořená pro osobní rychlostní rekordy (vítězí Míra s 92 km/h) mírní své klesání až ve vesničce Mühlbach, kde objevujeme znamenitou restauraci. Ze zahrádky nás brzy zažene první letní bouřka, naštěstí je i pro naši velkou grupu místo i uvnitř. Na závěr vydatného oběda ještě Martin objednává obrovský sladký „skupinový" knedlík s vanilkovou omáčkou... Venku se konečně trochu ochladilo a nikomu nevadí, že během dalších kilometrů nás neustále skrápí voda z vlastních i cizích pneumatik.

 V Bischofshofenu přečkáme další bouřku pod střechou skladového areálu, abychom pak v příjemně zvlhčeném ovzduší po menších skupinkách zdolali mírné stoupání údolím potoka Fritzbach. Ve vesničce Hüttau nacházíme Sušáky s Fredem v hospůdce naproti hřbitovu (co kdyby). Stoupání na St. Martin je již prudší a každý jede raději sám svým tempem. Shodou náhod se ocitám s Tomášem v čele a při vědomí relativní blízkosti cíle o tuto pozici nechci přijít. V Lungötzu, který je až za masívem Tennengebirge zjevně není po dešti ani památky, zato z hor stále vyhrožuje bouřka. V nástupu do závěrečného stoupání mě dojíždí Jarouš, posléze samozřejmě jeho dvojče Míra a pak i Kubáč s Láďou. Je jasné, že „na bedně" zase nebudu. Letošní Áčko má letos holt své kvality. Po pravé ruce necháváme horskou salaš Mahdalm, kam bychom se všichni ani nevešli a jednou serpentinou sjíždíme do překrásného horského kotle k LoseggAlmu, kde máme objednaný nocleh a stravu.

Vlastní alm obnáší čtyři stavení, z toho dvě hospodářská, jedno pro místní a jedno multifunkční s kuchyňkou, společenskou místnůstkou a půdou na níž se rozkládá klasický matratzenlager. Vše je tu samozřejmě ze dřeva. Místní jsou na náš příjezd dobře připraveni, sympatická Michaela se snaží dolaďovat detaily večeře, jakýsi mladík již montuje úplně nový zahradní gril, do toho stále přijíždějí další a další členové našeho cyklospolku a vše z povzdálí pozoruje postarší podmračený hospodář, který je zjevně zaskočen všelikým tím ruchem (patnáct let nic a najednou – zájezd). Snažíme se trochu zkulturnit naše upocená těla a radostně se nazí šplícháme v dřevěném korýtku nad kterým výstražně ční nápis „znečišťovat studnu jest zakázáno!". Mezitím starší paní domácí přináší hutnou gulášovou polévku a před námi se objevují první orosené lahve zlatavého moku. Děvečka od krav, hovořící plynně dvěma světovými jazyky se hbitě přiučuje i některým základním českým výrazům a hned utíká vstříc poslednímu přijíždějícímu a na pohled značně zdecimovanému Honzovi, který na její přímý a jednoduchý dotaz „chceš pívo?" není zjevně schopen odpovědět. Sedíme na hrubě ohoblovaných lavicích před chalupou s výhledy na rozeklaný hřeben Gosaukammu a okolo nás se line lákavá vůně grilovaného masa. Obě dívky tu kmitají s pivem a Míra se obětavě ujímá funkce pomocného účetního, který bude po celý dlouhý večer evidovat konzumaci, když už jsem nezodpovědně souhlasil s tím, že vše vyrovnám najednou ráno. To už se servírují flákoty z grilu s vynikajícím bramborovým salátem a Martin posílá jednu rundu. Potichu se vytrácím na malou procházku a z vyhlídky vysoko nad almem pozoruju nádherný západ slunce i radostný hlahol spokojených lidiček pode mnou...