7.den Na horu desetitisíce mrtvých

Start	Rif. Stella Italia
Cíl	Rif. Generale Papa
Délka	59 km
Převýšení	1872 m

Pan domácí se má ráno co otáčet aby stačil pro naši tlupu rozpékat pečivo na snídani. Při stoupání na pevnost Sommo Alto pociťuji návrat sil - včerejší odpočinek se konečně projevuje. Kousek pod Passo Coe má David nutkavý pocit, že už příliš dlouho jede po plánované trase a odtrhává skupinu hodlající prozkoumat italskou pevnost Campomolon. Zbytek klesá skoro šumavským údolíčkem s italským názvem Campoluzzo až na místo, kde se najednou cesta vyhoupne nad strmou skálou a několikasetmetrovou hloubkou. Ze Šumavy v Andách za půl minuty. Je až neuvěřitelné, jak se skokem mění charakter krajiny. Smrkové lesíky na vypasených loukách střídají hustým porostem pokryté strmé a hluboké stráně.

Ještě pár kilometrů na Passo della Pianella a pak zase skoro o tisíc metrů níž do údolí s několika rázovitými vesničkami. V té poslední s názvem Posina se vytrvale ohlížíme po hospodě a na třetí pokus (je po poledni, Italové zavírají, pokud vůbec už otevřeli) kotvíme v lokále, kde panuje čilý ruch. Je výhoda vlastnit jedinou otevřenou restauraci v celé vesnici. Typický Talián nabízí pivo, víno, k jídlu špagety, noky i lasagne samozřejmě vše domácí (teatrálně klade ruku na srdce) a prvotřídní. Nemusí nás rozhodně pobízet a zanedlouho už kolem kmitá všechen personál a snáší vše výše uvedené, přídavky na dalších tácech, kávička grande či picollo (obě jsou jak známo prťavé). Když se situace stává poněkud nepřehlednou vytasí ten dobrý muž s gesty prvorepublikového vetešníka elegantní verzí účtování. Ať s měl cos měl, deset Euro na osobu. Platí?. Cena více než příznivá a navíc bez zbytečného zdržování. Jediným nespokojeným v celé transakci se tak stává příslušný berní úřad, ale ten o tom neví...

Jirka s Vaškem, kteří neměli tak pevné nervy při hledání hospody, mezitím vypíjejí veškerý chlazený Heineken v místním obchodě. Po dobrém obědě startuju na první pětistovku stoupání jako první a jede se opět báječně. Těsně před sedlem Cole Xomo mě předjíždějí akorát Jarouš s Kubáčem (jakoby nic). V překvapivě otevřené restauraci na sedle dávám kafíčko a koláček, který vypadá podstatně lépe než chutná. Že by cedulka na vitríně znamenala v překladu "vystavené zboží jsou atrapy"?

Nastává dlouhé váhání, kterou cestu zvolit pro následujících devět set výškových metrů stoupání na Pasubio. Nabízí se Strada degli Scarubbi od východu, nebo Strada degli Eroi od jihozápadu. Protože nikdo netuší kdo jsou Scarubbi a většina z nás chce být raději hrdiny vybíráme povětšinou variantu B, která s sebou však nese nepříjemnou nutnost ztratit nejprve ve sjezdu stopadesát výškových metrů. Když v nejnižším místě hodně zakloníme hlavu, spatříme o kilometr výš náš dnešní cíl - Rifugio Generale Papa. Než ale tuto kuriózní stavbu postavenou na skále v místě bývalých vojenských ležení rakousko-uherské armády máme možnost navštívit osobně, čeká nás mnoho kilometrů serpentin nejprve po asfaltu na sedlo Fugazze a odtud skoro dvě hodiny monotónního šlapání po hrubší štěrkovce až na místo, kde cesta prochází tunelem na druhou stranu hřebene. Zde se otevírá pohled, na jaký se nezapomíná. Poslední kilometrový úsek je z větší části vystřílen ve skále i s několika nezbytnými tunely. Doporučuji nejezdit příliš u kraje, protože kromě občasných patníků zde není žádné zábradlí.

U chaty necháváme kola a většina z nás spěchá na obhlídku další místní rarity - Strada delle Galerie. Šest kilometrů dlouhá stezka z větší části vyrubaná ve skále, kterou za pomoci dynamitu vystřílela za první světové války italská armáda ve snaze dostat se na kobylku rakouským horským myslivcům opevněným na Pasubiu. I další parametry cesty jsou impozantní: Celkem dvaapadesát tunelů a šest set výškových metrů převýšení trvalo vojákům deset měsíců. Na hoře, kde jsou všude ještě patrné pozůstatky války už naštěstí dávno dozněla válečná vřava, jež si jen zde vyžádala přes deset tisíc obětí a na cestu po galerii nás vyprovází jen veselý zpěv chatařova pomocníka, který na terase lakuje před sezónou židle a stolky...

Autor: guru | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |