Osterhorn 14.-16.10.2005

Start	Keflau
Cíl	Keflau
Délka	183 km
Převýšení	5121 m

Takhle krásný podzim nepamatuju. Od půlky září je skoro pořád nádherně a já se snažím získat parťáky na třídenní výlet do Alp. Nakonec se chytne opět jen Jarda. Nevadí, hlavně, že počasí vydrželo ty tři týdny, než se rozhoupal...

V pátek 14. října zvoní budík v nekřesťanské čtyři hodiny ráno. O půl páté se může usmívat akorát Jarda, kterého nabírám v Týnci a společně ujíždíme směr Salzburg. Před Voticemi mohla naše cesta skončit dřív, než začala. Řidič kamiónu jedoucí v protisměru zřejmě usnul, projel naším pruhem a skončil v odstavném pruhu s přívěsem v příkopu. Tak před minutou...

Před desátou se už převlékáme na malém parkovišti v Kelfau poblíž Wolfgangsee. Je zde "ekoparkenautomat" - dřevěná skříňka s mnoha okénky, z nichž lze vyzvednout dřevěný parkovací "lístek" a vložit lidovou sumu 2.50,- za den parkování. Bez obsluhy, bez elektroniky, nádhera.

Startujeme směr Zwölferhorn, na jehož úpatí začíná první pěkný stoupák. Je příjemný chládek a šlape se dobře, občas předjedeme pár penzistů, ale jinak jsou hory už vcelku opuštěné. Na vrcholu dáváme menší sváču a vyjíždíme na první trialový úsek směrem na Illinger Alm. Výhledy jsou nádherné a pracně nastoupanou výšku ztrácíme v serpentinách směrem k Hintersee. Od potoka opět docela drsně stoupáme až na Genner Alm k útulné horské chatě Leitenalm, kde se nám dostává báječné polévky a pivka. Kdyby bylo po mém, tak bychom tu přenocovali, ale bohužel máme zamluvený nocleh na Postalmu a tak se neradi loučíme s usměvavými staříky, kteří zde hospodaří. Lesní cesta do údolí potoka Ackresbach je hodně hrbolatá a musíme dávat sakra pozor, abychom se vyhnuli velkým kamenům a strouhám. Klesáme až na 800 m.n.m. a otáčíme vlevo po staré silničce na Postalm. Únava je umocněna brzkým ranním startem a nohy už šlapou jen silou vůle. Začíná se stmívat a je už docela zima. Do horské chaty Thoralm dorážíme skoro za tmy. Koupelna s horkou vanou je pro mne vysvobozením a po vydatném řízku odcházíme brzy spát.

Ráno je opět překrásné počasí a tak první hodinu věnujeme projížďce po náhorní planině Postalm a kocháme se výhledy do různých údolí. Až kolem poledne vyrážíme na další cestu směrem na Rinnbergalm, kde také kolem druhé hodiny obědváme s vyhlídkou na ledovec Dachsteinu. Následuje dlouhý sešup do údolí Russbachu, kde nacházíme poměrně frekventovanou silnici, jež spojuje Solnou komoru se Salzburkem. Svištíme po hladkém asfaltu západním směrem a brzy odbočíme na klidnou místní komunikaci, vedoucí podél řeky Lammer, po níž dosáhneme nejnižšího bodu našeho putování, vesničku Voglau. Odtud to už bude dnes skoro pořád jenom do kopce. Nejprve podél Schwarzenbachu do Abtenau, kde absolvuji zcela kuriózní pád, když mi v nulové rychlosti při prohlížení mapy na křižovatce podjede kolo a nestačím vyndat nohu z kufru. Hodím parádní záda na tvrdý asfalt, naštěstí bez následků na těle, pouze s mírně ohnutou patkou u přehazovačky. Dále se napojíme na silnici a pokračujeme v mírném stoupání proti proudu Lammeru. Před Annabergem uhneme vlevo a stoupáme už v prudším sklonu až k usedlosti Langfeldgut, jež patří rodině Kendlbacherů, která hostila naši velkou bandu v červnu na Loseggalmu. Po krátkém vrstevnicovém intermezzu se vydáváme na posledních pět set výškových metrů stoupání po klikaté štěrkovce. Za hoďku jsme nahoře a pohled na zapadajícím sluncem ozářenou chatu Mahdalm, kde máme zamluvený nocleh, je tou nejkrásnější odměnou za našlapané metry. Rychle udělám pár fotek, posedíme s domácími a několika známými před chatou, ale protože se rychle ochlazuje, spěcháme do útulné místnosti vytopené kachlovými kamny. Dva místní bikeři zakončují konverzaci (i poměrně značnou konzumaci) sjezdem do údolí za svitu úplňku a čelovek, další osazenstvo odjíždí dolů teréňákem s místním myslivcem, takže zde zůstáváme s Jaroušem jako jediní hosté. Chata je nádherná, asi před dvaceti lety nově postavená ale se zachováním rázu původního stavení. Kolem půlnoci se odebereme na kutě do útulného pokojíku s výhledem na měsícem ozářenou kulisu hor.

Říjnové počasí se překonává a zapadající úplněk střídá ráno na bezmračné obloze vycházející slunce. Po chutné snídani platíme za veškerou konzumaci a nocleh příjemných 24 Euro na osobu a navlékáme na sebe všechny vrstvy co máme, neb nás čeká třicetikilometrový sešup do údolí Lammeru. Ještě nezbytná fotka s milými domácími a spouštíme se do štěrkových serpentin. Podvědomě pokukuju po okolí cesty, zda někde nespatřím v nouzovém bivaku naše včerejší spolustolovníky, kteří tudy v noci svištěli s čelovkami a pár promile alkoholu v krvi. Od Langfeldgutu zkoušíme jet dosud neprobádanou lesní cestou, která však záhy končí v neprostupné pasece a donutí nás k pokornému návratu na asfaltku. Před pravou zatáčkou si zrovna říkám, že silnička je docela úzká, když se v protisměru vyřítí traktor s obracečem na seno. Duchapřítomně strhávám řídítka a smykem zastavuji překvapenému domorodci na prahu jeho otevřené garáže. Z Voglau nás čeká strmé stoupání až k jezeru Seewaldsee, kde registrujeme značně zvýšenou koncentraci turistů. Takováto neděle se v půlce října hned tak nevyvede. I v restauraci u jezera těžko hledáme volný stůl, ale co naplat jíst se musí (alespoň já, Jarouš působí dojmem, že by ještě pár dnů bez jídla klidně vydržel). Po obědě se vydáváme stále západním směrem přes vesničku St. Koloman až do údolí Strubachu, kde pěšky zkoumáme část soutěsky známé canyoningem. Další kilometry vyplňuje opět drsný stoupák na Bergalm (1250 m.n.m.) Síly už mi docházejí a tak mi tu jindy trpělivý Jarda nadělí dobrých dvacet minut. Druhý dnešní oběd si v rázovité hospůdce určitě zasloužíme, tím spíš, že nás čeká už jen závěrečný úsek letošního podzimního okruhu. Začíná trochu rozbitou horskou stezkou, ale dá se to ještě jet v sedle. Následují opět nekonečné serpentiny až k Hintersee, odkud se přehoupneme přes Schafbachalm do cíle v Keflau, kde čeká naše auto. Pak už jen převlek, jedna konzerva a pivko k večeři, vrátit ekologickou dřevěnou parkovací kartičku a tradá domů.

Ještě pár foteček:

Autor: guru | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář |