5.den Nejdelší sjezd a největší vedro

Start	Rifugio Refavaie
Cíl	Lavarone
Délka	69 km
Převýšení	1920 m

 

V předtuše nejdelší etapy ještě za ranního chládku vyrážím jako první na devět set výškových metrů stoupání. Oproti včerejšímu odpoledni je zde zhruba poloviční teplota a jede se báječně. Pohodlná štěrkovka s příznivým sklonem se nejprve vine podle potoka a výše pokračuje v serpentinách až k pastevecké usedlosti Malga Val Cion (1973 mnm.). Posílen překvapivým zjištěním, že jsem ještě stále na čele sprintuji na sedlo Cinque Croci (2018 mnm.). Postupně přijíždění další a další a všichni se chystáme na nejdelší sjezd celého týdne - více než dvacetikilometrový sešup do subtropického údolí Val Sugana, kde naklesáme více než jeden a půl kilometru. Zpočátku se objevují pokusy zkrátit si serpentiny po horských loučkách, brzy nás však všudypřítomné překážky ve formě hlubokých šlápot po pasoucím se skotu zaženou zpátky na štěrkovku. Ta se posléze mění v úzkou asfaltku se značně proměnlivým povrchem. Není radno to tu příliš pouštět, protože za kteroukoli zatáčkou Vás může překvapit šotolinový úsek, či četa asfaltérů ležérně záplatující rozbitou vozovku. Teplota roste, dole v údolí je zase poctivých pětatřicet stupňů. V městečku Castelnuovo je kolem poledne zcela liduprázdno a šance, že bychom zde sehnali něco k snědku je minimální.

Pokračujeme údolní cyklostezkou na západ, na náměstí v Borgo Valsugana většina zapadá do první otevřené pizzerie. Raději valím dál a energetickou zásobu doplňuji o deset kilometrů dál v pokoutním bistru. Dojíždí i Vašek a při další cestě s překvapením zjišťujeme, že horko se lépe snáší při jízdě než v klidu. Opačně je tomu však v prudkém stoupání od jezera Caldonazzo po bývalé vojenské silnici Kaiserjägerweg. Z překrásné exponované trati dělá slunce peklo. Šlapeme jako stroje a když po dvou hodinách dorážím o osm set metrů výše na sedlo zjišťuji, že Vašek, do té doby jedoucí stále se mnou kamsi zmizel. Asi jsem chvíli spal...Ze sedla vede mnoho možných cest i silniček a italské značení rozhodně nepatří k těm přehledným. Tak například cesta č. 38, po které máme pokračovat, není na odbočce nijak označena, poutník je až zhruba po kilometru nejistého postupu uprostřed lesa odměněn dřevěným kolíkem se zlatě vyvedeným číslem cesty.

Nakonec se ale všichni ve zdraví sejdeme v hotelu Camineto v osadě Bertoldi na Lavarone a po tradičně mohutné večeři nás paní majitelka kolem jedné v noci zahání z útulné terasy na pokoje...