2.den Přes hory do bikového ráje na Leogang

Start	St. Johann in Tirol
Cíl	Maria Alm
Délka	60 (86) km
Převýšení	1713 (2600) m

 

Jak se dalo čekat akumulátor u Vita, jenž již včera večer vypadal unaveně se přes noc neumoudřil a tak po snídani a naložení startujeme Goliáše na Davidovu baterku. Když motor konečně naskočí, odjíždějí oba Tomášové do cíle dnešní etapy v Maria Alm, aby se zde v pensionu Auhof zregenerovali po včerejší náročné etapě. Čtyřčlenná extrémní skupina se nechává zlákat spíše žertem míněným návrhem, aby se do 25 kilometrů vzdáleného Fieberbrunnu vydali přes horské sedlo, čímž si k dnešní etapě přidávají hnedle zkraje 900 výškových metrů. My rozumnější volíme cyklostezku údolím, ve Fieberbrunnu pak pokračujeme táhlým stoupáním až do překrásné hospody BurgerAlm, potěšeni faktem, že jsme konečně taky někde první. Po milém obědě začínáme stoupat jižním úbočím po stezce Saalbach Höhenweg, která nám bude průvodcem po celý dnešní den a to i v místech kde širokou štěrkovku vystřídá lesní stezka hustě protkaná kořeny a balvany. Ještě před tím však dosahujeme hlavního hřebene u chaty SeidlAlm. Zde nás zastihuje zpráva od Kubáče, který požaduje vyslání záchranného autobusu do Saalbachu, kde uvízl s blíže nespecifikovaným zraněním nohy.

Od chaty je nádherný pohled k severu do Mekky bikerů Leogangu a za vrátky s cedulkou singletrail se objevuje lákavá uzoučká avšak sjízdná stezka k horní stanici lanovky na Asitz. Nám je však určena ještě stále stoupající cesta, která nás vyvede až na nejvyšší bod dnešního dne Schabergkogel. Odtud svištíme ještě travnatou úzkou stezkou přímo po hřebeni a nezadržitelně se blížíme k úseku, kvůli kterému tato trasa není součástí žádných bajkových map. Tři kilometry lesního kodrcání nahoru a dolu po vystouplých kořenech a šutrech s občasným zahučením do bahna. Zarputilí jedinci se snaží odšlapat každý metr, starší ročníky se zaťatými zuby a sevřenými rty rezignovaně tlačí a přenášejí své bicykly potichu mumlajíc kletby na mou adresu. Na plošince pod Haiderbergkogel to už vypadá veseleji a když se hřebínek zlomí k severu začíná i rychle klesat. Traillově laděným jezdcům zde útrapy končí, silničáři ještě musí první dva kiláky po hřebínku sešoupat pěšky. Levým úbočím po lesním singletracku už jedou všichni v sedlech a po chvilce hledání dojíždíme do hospody Biberg, která zde osamoceně ční 700 metrů nad údolím. Je odtud překrásný výhled a s vědomím, že již dnes pojedeme jen dolů si dopřáváme vydatnou večeři. Z opatrnosti si již neobjednávám místní specialitu - polévku s obrovský sýrovým knedlíkem, který je sice chuťově vynikající, ale jeho fyzikální vlastnosti se nápadně blíží polyuretanové pěně a volím konvenčnější špenátové knedle. Sešup z hospody do údolí je rychlý a osvěžující, jen ty kotoučovky pěkně smrdí. Kupodivu nikdo neobtiskává rozžhavený brzdový kotouč na své lýtko jak káže dávný downhilový zvyk a spíše v pohodovém rytmu intuitivně směřujeme osadami v širokém údolí do cíle v Maria Alm, kde je objednaný penzion Auhof se vším komfortem zaslouženou odměnou za dnešní heroické výkony.